Město Trutnov je unikát. Dvacet let je tam nejen stejný starosta Ivan Adamec (ODS), ale i dva pořád stejní místostarostové. Přesto tamní šéf radnice s nadsázkou říká, že „každé volby jsou procházka peklem“. A také, že „ze zasedání zastupitelstva omlouvá jen smrt“.
Adamec, původním povoláním učitel, se do Trutnova přistěhoval za ženou v roce 1986. „Šel jsem prvně městem, měl jsem jen tu taštičku s náhradním prádlem a viděl jsem ty zatlučené výkladní skříně a opadané fasády. Já si říkal, co tu vlastně dělám? Tady válka skončila před dvěma měsíci,“ vzpomíná.
Do zastupitelstva se dostal v roce 1994 a od roku 1998 dělá starostu. „Když jsem přebíral město, tak na obecním účtě bylo devadesát tisíc korun. Tehdy jsme se rozhodovali, které lampy vůbec budou svítit,“ vzpomíná na dřevní doby.
Dlouhou kariérou připomíná známějšího primátora Jaroslava Kuberu z Teplic. Jenže Adamec má trochu jiný recept než Kuberovo „všechno prodejme a nechme lidi být“. Město má mít podle něj důležité věci pod kontrolou. Jako jeden z mála neprodal akcie vodáren, neprodal všechny byty a má tak vliv na ceny. „Jsme i spoluvlastníky společnosti, která sváží odpad, máme tam čtyřicet procent,“ chlubí se.
Když se řekne Trutnov, většina lidí si představí Václava Havla, který měl nedaleko chalupu Hrádeček, draka ve znaku, Krkonoše a také legendární rockový festival. Jenže „praotec všech fesťáků“ se už v Trutnově dva roky nekoná a jeho organizátor Martin Věchet naznačoval, že částečně za to může i město.
Starosta to však odmítá. „Organizátor se tváří, že jsem se s ním nepohodl, ale já přece neurčuji, jaká tu má být kultura. Ty festivaly byly čím dál tím víc stejnější a před dvěma lety sem už nepřijelo dost lidí,“ oponuje Adamec. Kromě starostování je i poslancem. Upozornil na sebe, když navrhl povolit sto padesát kilometrů v hodině na dálnici. Sněmovna zákon schválila a ministr Ťok měl pak co dělat, aby „Adamcovu jízdu“ zarazil v Senátu.
„Skejťák“ na radnici
Jan Horník dělá starostu Božího Daru už od dubna 1990. Své město si navíc sám „vytvořil“, protože inicioval odtržení od Jáchymova. „Tehdy u nás nikdo nesekal trávu, v zimě nám třeba nikdo čtvrt roku nevyvezl popel. Někdy v roce 1988 jsme začali žádat o osamostatnění obce,“ vypráví. Podařilo se to po roce 1989. Před starostováním měl Horník dvacet osm jiných zaměstnání, jak sám říká. Třeba šéfoval zimnímu areálu Neklid a kromě jiného založil Českou skateboardingovou asociaci. Zatímco jinde se vesnice vylidňují, Horníkovi vzrostl počet obyvatel postupně z devadesáti na dvě stě třicet.
Jan Horník (64 let) Starosta Božího Daru od roku 1990, kdy se Boží Dar osamostatnil od Jáchymova. Horník dnes dělá i senátora a místopředsedu STAN.
Nejraději vzpomíná na éru pozdních devadesátých let. „Tehdy šlo všechno bez průtahů. Když buldozer planýroval bývalou skládku, poprosili jsme řidiče, aby nám protáhl úvoz. On to projel a my měli hotovou cestu,“ říká Horník. Nikdy ho prý nenapadlo, že by na radnici sám od sebe skončil. Akorát kousky na „prkně“ už zapomněl, což zjistil, když se nedávno zase na skateboard postavil. „Zkusil jsem malou rybičku, což je dnes v módě. A najednou to pode mnou ujíždělo, tak jsem radši seskočil,“ usmívá se.
Zaplavený starosta
Pavel Lžičař z Raspenavy na Liberecku je jediným ze starostů, jehož obec prodělala těžkou zkoušku. Postihly ji záplavy.
Lžičař se vrátil do rodné Raspenavy na začátku devadesátých let, aby dal dohromady dům. Přitom zjistil, že se mu spousta věcí v obci nelíbí. Založil „Sdružení nezávislých kandidátů na obnovu obce“. „Napoprvé to nebyla žádná sláva, a napodruhé to už vyšlo,“ vzpomíná na první dvoje volby Lžičař. Čtyři roky poté, co usedl na radnici, přišly povodně v roce 2002 a další, ničivější v roce 2010. „Opadla povodňová vlna a odkryla katastrofu – poničené domy, cesty, strhané lávky, auta v korunách stromů,“ vypráví.
Pavel Lžičař (61 let) Starosta Raspenavy na Liberecku od roku 1998. Původní profesí je stavař. Kandidoval vždy za Sdružení nezávislých kandidátů.
Tehdy musel odolávat výčitkám sousedů, že nebyl při odklízení následků vždy hned k sehnání. Jenže on se hájil, že má obec deset kilometrů dlouhou a nemohl být na dvou místech najednou. Navíc sám měl dle svých slov v koupelně metr vody.
V té době prý asi nejvíc zvažoval, jestli znovu podat kandidátku, ale nakonec to s kamarády udělal a zase se stal starostou. „Pak přišlo hezké období. Opravili jsme město. Těch jednání, papírování, dohadování…“ říká Lžičař. Letos kandiduje znovu, byť se nabízí otázka odkazující na název hnutí, zda už nepovažuje obec za obnovenou. „Leccos se už podařilo, ale my zůstaneme u staré značky,“ míní.
