Práva prezidenta jsou zakotvena v Ústavě ČR. Nezaznamenal jsem, že by byla jako celek zpochybňována. Prezidentské pravomoci, respektive debatu kolem nich, považuji víc za mediální folklor než seriózní rozbor. Opakovaně říkám, že pro mě je ústava závazným dokumentem. Již jsem ovšem také uvedl, že právo udělit milost je pro mě otevřené téma. Lidé pracující v nezávislé justici jsou rozhodně informováni podrobněji, než kdokoliv, kdo se s konkrétním případem může seznámit jen velice povrchně.

Konrada Adenauera za urputnost, Ronalda Reagana za cílevědomost, Margaret Tatcherovou za nezlomnost, Aloise Rašína za statečnost. A mnoha dalších s podobnými vlastnostmi, kterými disponují jen opravdoví státníci. Přes některé výhrady mezi ně patří i Václav Havel.

Ano, dovedu si to představit docela snadno. Prvořadým zájmem prezidenta musí být občané a jejich budoucnost. Nemá význam jmenovat někoho, kdo nezíská podporu parlamentu a zároveň jedním dechem dodávám ani takového, kterého v době nástupu provází podezření z prohřešku proti zákonům. To bychom se lehce mohli ocitnout v orwellovském světě, kde jsou si všichni rovni, ale někteří rovnější. Premiér, stejně jako prezident, by měli být respektovaní jejich voliči, ale rovněž těmi, kteří je nevolili.

Právo prezidenta odpustit tresty, tzv.prezidentská milost, je dáno Ústavou ČR. Spravedlnost není nikdy dokonalá, a proto je mé stanovisko k možnosti udělit milost kladné.Tento institut bych využíval velice zřídka a pouze z humánních důvodů. Zásadně bych jej nepoužil v případech násilných trestných činů a činů spojených se zneužitím pravomoci a korupčního jednání. Podmínkou by muselo být doporučení ministerstva spravedlnosti a kontrasignace předsedou Senátu Parlamentu České republiky.