Musíme si přestat okopávat kotníky a táhnout za jeden provaz. Volič není zvědavý na rozhádanou stranu, chce vidět partu lidí, která mluví srozumitelně, určí nějakou cestu a jde za ní jako tým. To jsou jen některé výroky čelných představitelů sociální demokracie z posledních dní.
„Varuji ČSSD, aby se rozštěpila. Doporučuji jí, aby si uchovala tandem Hamáček–Zimola a aby se na (březnovém) sjezdu vytvořilo vedení, které bude s tímto tandemem spolupracovat, a ne mu házet klacky pod nohy,“ radí zase bývalý předseda a prezident Miloš Zeman.
Úvodní citáty padly po volebním výprasku, při němž ČSSD v zemi ztratila téměř dva tisíce – tedy polovinu – zastupitelů. Z řady velkých měst vypadla úplně. Po debaklu, který ji ve volbách do horní komory parlamentu připravil o dvanáct senátorských křesel, když získala jedno jediné.
Zatímco se ovšem socialisté napříč stranou předhánějí v ujišťování o nutnosti jednoty a společného boje za lepší zítřky, pod fasádami této jednoty se řežou jako koně.
Bývalý předseda Milan Chovanec by rád odcházel z vlády. Předseda Jan Hamáček mu vzkazuje, že nenabízí žádný recept, nerespektuje většinovou vůli a špiní spolustraníky.
Co se týče setrvání ve vládě, souhlasí s Hamáčkem platforma Zachraňme ČSSD okolo prvního místopředsedy Jiřího Zimoly a Michala Haška. Ti však zároveň požadují změnu stranických mechanismů a odchod některých lidí, o něž se Hamáček ve straně opírá. Předseda je vyzývá, ať svoji platformu rozpustí a nevytvářejí z ní nátlakovou skupinu. Jinak prý mohou jít.
Nekončící řeže
Vlastně se děje to, co od socialistů známe léta. Přesněji řečeno od chvíle, kdy poslanci a senátoři ČSSD v lednu 2003 zařízli na Hradě Miloše Zemana v prezidentské volbě. Tento stav svým autoritářským stylem a tahem na branku dočasně zastínil jen Jiří Paroubek ve své předsednické éře. Kromě ní ve straně panuje nepřetržitý boj přinejmenším dvou jasně definovaných křídel.
Mezitím se sociální demokracie dostala do takové mizerie, že už z ní zřejmě není možné najít cestu ven. Jakkoli to zní vůči straně se stočtyřicetiletou tradicí kacířsky, dnes by možná udělala nejlépe, kdyby se rozdělila a každé křídlo si šlo svou vlastní cestou.
Hamáček po debaklu ve volbách požádá stranické kolegy o důvěru |
Možná by po čase obě zanikla, třeba jen jedno. Ale to nejspíš hrozí socialistům tak či tak. Anebo by ČSSD mohlo rozdělení prospět. Každá z dvou nově vzniklých part na levici by totiž mohla mluvit ke „svojí“ části voličského elektorátu a neodpuzovat ho názory, postoji a dogmaty druhé strany. A kdyby v tom byly obě úspěšné, mohly by se docela dobře potkat v některé z povolebních koalic.
Hlavním problémem ČSSD je od onoho nešťastného podrazu Zemana to, že se pod jednou značkou sešikovaly skupiny lidí s naprosto opačnými postoji na zásadní věci v zemi i za jejími hranicemi.
Spojit je dokázal jen boj za nezpochybnitelně levicová témata, navíc proti jasně definovanému pravicovému soupeři. A to ještě za předpokladu, že stranu kočíroval silný lídr s autoritářskými rysy, jako byli Zeman či Paroubek.
Jinak vždy stáli na jedné straně Špidlové, Sobotkové, ale i Hamáčkové, Gajdůškové, Štěchové a jim podobné typy. Tedy lidé, kteří se z ČSSD snažili udělat „moderní levici“ zaobírající se více „evropanstvím“, ochranou řady ismů a genderovou korektností než potřebami lidí z vesnice či městských sídlišť.
Na ty se naopak zaměřovala skupina sešikovaná pod praporem Miloše Zemana. Parta okolo Hašků, Škromachů, Zimolů, Foldynů a dalších hrála a hraje pravý opak. V poslední době se to dá nejlépe demonstrovat i na postoji k přijímání uprchlíků.
Při absenci jasného protivníka zprava, který by je dokázal sjednotit, a nezpochybnitelného charizmatického lídra, jenž by socialisty uměl seřvat na tři doby a postavit je do šiku, se z toho stává nepřehledná bramboračka.
Rozchod
Obyčejný levicový volič neví, zda spolu s obnovením karenční doby náhodou nevolí také přijímání migrantů, a utíká k pro něj mnohem srozumitelnějšímu Andreji Babišovi. Lidé plédující za „moderní levici“ se zase obávají, že když dají sociální demokracii hlas, začnou její funkcionáři „dávat jazyk“ ruským Nočním vlkům a oslavovat Zemanovu politiku. Najdou si tedy raději Piráty či nová sdružení typu spolku Jana Čižinského v Praze, kteří jsou na rozdíl od bafuňářů ČSSD „free“ a „cool“.
Je to nevýrazný lídr, kritizovali lidé v ČSSD Hamáčka, chtějí obměnit vládu |
Ve výsledku tak ČSSD nemá valný důvod volit téměř nikdo, protože mu z té partaje vždy někdo výrazně vadí. A ještě musí sledovat, jak se mezi sebou představitelé obou skupin mydlí a při tom omílají fráze o nutnosti jednoty. Přičemž dohodnout se spolu dokážou maximálně na účasti ve vládě s „nenáviděným“ hnutím ANO a podporou komunistů, protože tam se ideová východiska trochu stírají pragmatismem hlavních hráčů na obou stranách. I tak ale referendum skončilo šedesát ku čtyřiceti.
Za této situace by nejspíš bylo opravdu nejčistší, kdyby se v ČSSD dohodli na nějaké formě rozchodu. Na přetlačení druhé skupiny totiž ani jedna nemá sílu. A žádná charizmatická osobnost, která by všechny dokázala srovnat do latě, zdá se, není k mání. Nechť tedy raději vzniknou dvě party s jasnými postoji a ideologií a zkusí to každá po svém. Lepit to donekonečna dohromady už totiž zjevně nemá smysl.
