Dva senátoři ve 27 obvodech – to je společný výsledek dvou vládních stran po druhém kole senátních voleb. Dost tragická vizitka, ale nelze to číst jednoduše jako národní referendum o vládě Andreje Babiše. Už proto, že důvody porážky jsou na straně hnutí ANO a ČSSD dost odlišné.
ČSSD zažívá v Senátu další volební pád. Hamáček vyzval ke sjednocení strany |
V případě sociální demokracie je to nepochybně kontinuální pokračování její politické tragédie. Propadla ve volbách sněmovních, komunálních a nyní i senátních, takže obrácení nepříznivých trendů se evidentně nedaří ani pod novým předsedou a vstupem do vlády. Pokud bude ČSSD čekat s účtováním za tyto volby až na řádný jarní sjezd, má téměř jistotu, že s podobným výsledkem bude odcházet i z květnových voleb do europarlamentu.
ANO je v trochu jiné pozici. Kdyby chtěli voliči vzkázat, že „dost bylo Babiše“, nevyhrálo by jeho hnutí o týden dříve komunální volby téměř ve všech větších městech. Tady je problém spíš v tom, že hnutí založené na dominantním lídrovi má všechny předpoklady k tomu vyhrávat sněmovní volby, ale jiné, zejména volby dvoukolové, mu vůbec nesedí. V malých obvodech nemůže oslovit voliče prostřednictvím svého předsedy, neumí v nich objevit výrazné osobnosti, nenachází spojence pro druhé kolo a také není s to zvednout své voliče, aby k volbám tohoto typu vůbec šli.
V minulosti dvoukolový většinový systém senátních voleb mnohdy neprospíval ani ODS. Aktuální výsledky ukazují, že svůj recept na něj už našla, zejména v situaci, kdy se profiluje jako hlavní oponent vlády. Po slušném výsledku komunálních voleb a šikovném manévrování při sestavování městských koalic je jednoznačné vítězství ve volbách senátních velký úspěch ODS. A asi definitivně ji pasuje do role, o niž se dosud v různých průzkumech trochu přetahovala s Piráty - tedy role toho, kdo by se měl stát hlavním vyzyvatelem Andreje Babiše a hnutí ANO.
Voliči v nás vidí alternativu vůči ANO i extremistům, říká šéf ODS Fiala |
Výsledek senátních voleb vyslal nepochybný vzkaz dovnitř KDU-ČSL: poté, co partajní enfant terrible Jiří Čunek jasně vyhrál už v prvním kole, je propadák předsedy Pavla Bělobrádka i místopředsedy Daniela Hermana v kole druhém zřetelnou nápovědou, kudy by se asi lidovci měli dál vydat. O vzkazu do centrály KSČM ani nemluvě: v horní komoře vůbec poprvé nezasedne ani jeden komunista.
Oslabení vládního tábora v Senátu a ztráta jednoho ze čtyř nejvyšších postů v zemi ale nebudou znamenat žádné politické zemětřesení v zemi. A tragicky nízká účast už tak nevalnou váhu horní komory ještě více snižuje. Babišův kabinet jen musí počítat s tím, že bude zdlouhavěji prosazovat některé své zákony a že musí zapomenout na jakékoliv změny Ústavy nebo volebního systému, na které je nutný i souhlas Senátu. A že si opozice udělá ze Senátu svou výkladní skříň, kterou propagandisticky využije v dalších bitvách, kde už půjde o mnohem víc.
