V otevřeném dopise premiérovi jste napsal, že prezident se již delší dobu snaží měnit kurs zahraniční politiky naší země směrem k východním diktaturám. Dočkal jste se nějaké konkrétní odpovědi?
Konkrétní odpovědi jsem se nedočkal, protože to byl blog a nazval jsem ho otevřený dopis. Chtěl jsem popsat, co se mi nelíbilo.
Kdo je HilšerČtyřicetiletý Marek Hilšer z Chomutova, který vyhlásil kandidaturu na prezidenta, je pedagog a vědecký pracovník na 1. Lékařské fakultě UK. Svou kariéru zasvětil výuce mediků a výzkumu zhoubných nádorů mozku. Pozornost vzbudil v roce 2014, když do půl těla svlečený protestoval při tiskové konferenci vlády na podporu Ukrajiny a proti anexi Krymu Ruskem. Podílel se před tím na protestech proti plánu skrytě privatizovat nemocnice za Topolánkovy vlády a později proti vysokoškolské reformě Josefa Dobeše z Věcí veřejných. |
Už několik let vystupujete jako občanský aktivista. Na obhajobu Ukrajiny a toho, jak se Rusko chová vůči Ukrajině. Už když jste s tím začal, plánoval jste, že chcete být jednou prezident republiky?
Vůbec ne. To přišlo až později. Tehdy jsem měl potřebu upozornit na to, co se děje. Protest jsem vnímal jako podporu obyčejným ukrajinským lidem, kteří projevili touhu po zlepšení situace ve své zemi. Když jsem viděl, jak statisíce lidí na Majdanu protestovaly, tak jsem s nimi velice sympatizoval. A trochu mi to připomnělo rok 1968, kdy také lidi toužili po společenské změně. Na podporu Majdanu jsem ale vystoupil až v momentě, kdy se ukázalo, že byla snaha tu touhu lidí potlačit z Ruska, a když se začali na Ukrajině objevovat zelení mužíci. Měl jsem potřebu říci premiérovi Sobotkovi, ať má odvahu postavit se za ty obyčejné lidi. Vždycky jsem to dělal jako aktivista. Chtěl jsem, aby naše vláda nestála za oligarchy, ale za obyčejnými Ukrajinci.
Když chcete kandidovat na pozici ve vysoké politice, používal byste ještě taková slova jako dříve, že Rusko je diktátorský, polofašistický stát? Já si představuji, jak byste to asi jako prezident říkal ruským politikům, kdybyste se s nimi potkal.
Samozřejmě si uvědomuji, že role aktivisty je jiná, než role reprezentanta státu. Aktivista, ten má upozorňovat na problémy, a to i razantním způsobem, ale musí to být slušné a neagresivní. Pokud chce člověk vstoupit do politiky a chce věci nějak měnit, musí dát roli aktivisty pryč. Najednou přebírá odpovědnost a musí se stát diplomatem.
Co vás napadlo, když jste zaznamenal, že kandidát na amerického prezidenta Donald Trump řekl, že by USA měly uznat anexi Krymu Ruskem (více o tom zde)?
Já jsem se nad tím velice podivil. Nevím, co za tím vězí. Běhají už zprávy, že Donald Trump má ekonomické zájmy v Rusku a že to dělá proto, ale já to přesně nevím. Jeho postoj mě překvapuje a myslím, že to není postoj široké většiny ve Spojených státech.
Nečekal, že si prezident stoupne vedle Konvičky
Dovolil bych se vrátit k nám. Vy jste byl ve skupině lidí, která se 17. listopadu loni snažila dostat k pamětní desce na Albertově, ale policie vám to znemožnila s tím, že to je chráněný prostor. Pak tam proběhla demonstrace, kde stál prezident Zeman vedle lidí z Úsvitu a Martina Konvičky (více zde). Jak jste to vnímal?
Je to volba pana prezidenta, jeho rozhodnutí. Ale já jsem to od pana prezidenta nečekal.
O co méně máme v ČR migrantů, o to silněji se k tomu tématu politici vyjadřují, v čele s prezidentem. Když máte zájem nasbírat 50 tisíc podpisů a pustit se do soutěže o tento post, lidi by určitě zajímalo, jak vnímáte toto téma.
Uprchlická krize je obrovské humanitární neštěstí, které má celou řadu příčin. Panuje kolem toho řada emocí a já se tomu nedivím. Na jednu stranu vidíte utopené děti, na druhé straně atentáty a masakry ve Francii, v Nice. Myslím, že normální člověk, který nemá dost informací, se poměrně těžko orientuje. Nedivím se, že lidé mají obavy, že by se něco podobného mohlo dít u nás. Na druhou stranu u nás žádní uprchlíci nejsou a ani žádní teroristé. Máme dobře fungující policii a armádu, takže si myslím, že obavy jsou zbytečné.
Byl byste pro přijímání uprchlíků?
Byl bych pro pomoc státům, které jsou zatíženy. V nějakém počtu, který můžeme zvládnout.
Uprchlíci k nám nechtějí, tak je asi těžko přemluvíme
Co je zvládnutelný počet?
Česká vláda nabídla myslím něco kolem dvou tisíc uprchlíků. Uprchlíci k nám nechtějí, tak je asi těžko přemluvíme, aby k nám šli.
Když prezident říká, že nemáme přijmout ani jednoho a v krajním případě postavit na hranicích plot...
To si myslím, že je přehnané. Ploty už tu byly. Opravdu nevidím, že by nám hrozilo nějaké nebezpečí, abychom dnes stavěli ploty. Vždyť tu není, dá se říci, žádný uprchlík. A ti, co přišli, tak utekli.
Proč vlastně chcete být prezidentem?
Těch důvodů je celá řada. Společně se svými podporovateli jsme si řekli, že bychom byli rádi, aby se té volby zúčastnil nezávislý občanský kandidát. Kandidát mladý, který nemá žádné vazby na politiku devadesátých let, ani na politiku opoziční smlouvy. Někdo, kdo dá lidem naději, že bude stát na straně veřejnosti, že nebude zapleten do klientelistických sítí. Je to dobré pro tu veřejnost, aby prezident byl nezávislý. Je to ale dobré i pro politické strany, aby měly jistotu, že prezident bude férově vytyčovat politické kolbiště a nebude nikomu nadržovat. Že nebude vytvářet klaky v politických stranách a že bude férový. Je to také důležité, ta nezávislost prezidenta, aby se společnost sjednotila a dala dohromady.
Budete se snažit oslovit politické strany a být s nimi v kampani v nějakém kontaktu?
Já politické strany oslovovat nebudu.
Řekl byste, že máte levicové smýšlení, nebo pravicové politické názory?
Tohle škatulkování nemám rád. Spíš se považuji za člověka, který je ve středu, a ve chvíli, kdy převáží příliš levicové tendence, tak bych se přiklonil na pravicovou stranu, a naopak. I prezident by se měl takovým způsobem chovat.
Politika ho pronásledovala celý život, od malička
Kromě toho, že učíte studenty na lékařské fakultě Univerzity Karlovy, jste v týmu, který se zabývá zkoumáním zhoubných nádorů v mozku. Proč vás vůbec táhne politika, když máte natolik užitečné občanské povolání, které vás musí pohlcovat i časově? A je to natolik užitečná věc, že by vám spousta lidí řekla, proč dál neděláte to, čemu dobře rozumíte?
To je velmi dobrá otázka. Mě politika pronásledovala celý život. Od malička. Nejdříve to byla emigrace rodičů, pak jsem šel studovat politologii. Pak když jsem byl na medicíně, byl jsem předseda Akademického senátu. Já jsem byl vždy zóon politikon (Aristotelova charakteristika člověka jako tvora společenského - pozn. autora), mě ta politika vždy přitahovala a nebylo mi jedno, co se děje. Teď jsem na určité životní křižovatce. Mám určité zkušenosti z vědy, z medicíny, kdy mohu pokračovat buďto tímto směrem, nebo se vydat politickým směrem. A k tomu rozhodnutí jsem došel, protože ve společnosti se odehrávají různé věci, do kterých bych chtěl promlouvat.
Většina lidí, které zajímá politika, se začnou angažovat při správě věcí veřejných v jejich nejbližším okolí. Jdou do komunální politiky. Když jsou úspěšní a získají si důvěru občanů, tak jdou výš. Vy na to jdete úplně opačně. Při vší úctě, veřejnost vás v podstatě nezná a vy najednou říkáte - jsem tady já, čtyřicetiletý Marek Hilšer - chci být vaším prezidentem. Není to troufalé?
Je to troufalé. Ale já myslím, že když chce člověk o něčem něco říci, může najít různé formy, jak to udělat. A já jsem se zabýval ne komunální politikou, ale být předsedou Akademického senátu je také určitá politická role, i když ne klasická. Ale taková fakulta, to je malá obec, když si vezmete, že má čtyři tisíce studentů a učitelů.
V této zemi je řada lidí schopných být prezidentem
Přece jen od občanského aktivisty, který se snaží dostat přes policisty k pamětní desce připomínající výročí 17. listopadu, nebo který na blogu píše otevřený dopis premiérovi, nebo který se na Úřadu vlády svlékne do půl těla a protestuje proti hanebnému chování Ruska vůči Ukrajině, je přece jen ještě dost daleko, abyste řekl - jsem nejlepší z vás, chci vás vést...
Já si nemyslím, že jsem nejlepší. V této zemi je celá řada velmi schopných lidí, kteří by mohli tu prezidenturu...
Kteří?
Nebudu jmenovat, abych se třeba nikoho nedotkl. Já bych to posuzování nechal na občanech. Třeba je zaujmu natolik, že mi tu důvěru dají.
Lidé nemají mít strach se postavit, když se děje nepravost
Nekandidujete jen proto, abyste víc zviditelnil své postoje, kdy protestujete proti poklonkování naší zahraniční politiky Číně, Rusku?
Samozřejmě, já chci něco říct. A není to jenom to, co jste říkal k zahraniční politice, ale i dovnitř. Já jsem optimista. Věřím, že člověk může ovlivňovat život kolem sebe. A to je třeba jedno poselství, které bych chtěl lidem sdělit. Abychom si nezoufali, neměli strach se postavit, když se nám děje něco, s čím nesouhlasíme. To je taky jeden z důvodů, proč chci kandidovat.
Do svého programu jste napsal, že sociálně rozštěpená společnost oslabuje zemi. Chcete otevírat důležitá sociální témata. Jaké téma byste chtěl otevřít?
Třeba v poslední době se ukazuje, že nám narůstá počet chudinských ghett. Chomutovsko, Ostravsko. Na své cestě jsem potkal i lidi z Náchoda, kteří o této problematice mluvili a velice silně ji vnímali. Je také třeba mluvit o podpoře mladých rodin, protože naše společnost se stává starší a starší. Další téma jsou daňové ráje, kde obyčejní lidé, střední třída, musí platit daně, ale společnosti unikají peníze do daňových rájů.
Jak to souvisí s pravomocemi prezidenta?
Samozřejmě nesouvisí s pravomocemi jako takovými. Ale já jsem řekl, že chci ta témata otvírat, aby se o nich diskutovalo. To znamená, že se stanou aktuálními, když prezident vystoupí a bude otvírat jak odbornou, tak veřejnou debatu.
Byl jste dříve i dobrovolník u společnosti ADRA v Keni, vyzkoušel jste si, jaké to je být kopáč, stěhovák, instalatér... Ale neřekl vám už někdo, že prezidentem by měl být někdo, kdo má větší životní zkušenost?
Naopak. Mně lidé říkají, že potřebujeme mladého člověka, energického. Jestli mám malou životní zkušenost, nebo nemám, to ať posoudí voliči. Někdy člověk může být starší a přesto může mít mylný úsudek, naopak někdy může být člověk mladší a může mít správný úsudek. Občané mě poznají a nechť se rozhodnou.
Padesát milionů asi neseženu, ale tolik potřebovat nebudu
Kolik už máte nasbíráno podpisů?
Přesně to nevím. Podpisy se postupně sbírají, ještě jsme nedělali inventuru.
Tak jinak. Když jste jel do Chomutova, kde jste se narodil, a řekl jim, že byste chtěl kandidovat, kolik lidí vám to podepsalo?
V Chomutově to bylo setkání s mými přáteli a podporovateli. Všichni to podepsali. Bylo to patnáct podpisů. Bylo to symbolické. To byla první cesta do mého rodiště. Pevně věřím, že ty podpisy seženu. Už dnes se ozývá řada dobrovolníků, že budou pomáhat. Ale to není největší problém.
Co je ten největší problém?
Finance. Jako nezávislý občanský kandidát můžu žít z příspěvků občanů, z příspěvku sponzorů, žádná politická strana mě naplatí. Už někteří lidé mi poslali peníze na transparentní účet.
Kolik v tuto chvíli máte peněz na vedení prezidentské kampaně?
To, co mám na transparentním účtu. To je asi 67 tisíc korun. Padesát milionů asi neseženu, ale spoléhám na to, že kampaň povedeme chytře a ani tolik peněz potřebovat nebudeme.
