Poprvé na sebe ve veřejném životě výrazně upozornil v srpnu 1989 článkem Prognostika a přestavba, který vyšel v Technickém magazínu a stal se ve své době senzací.
„Do čela Evropy jsme se propracovali pouze v úmrtnosti obyvatel a ve znečištění životního prostředí, každým rokem se však v evropském i světovém měřítku propadáme v oblasti produktivity práce, životní úrovně, kvalifikace, objemu a struktury volného času, sociální struktury a kultur,“ psal v něm.
PROFIL: Hrál bigbít, nosil poznámky, tvrdě vyjednával. Kdo je Jiří Drahoš |
A poprvé jako o možné cestě z úpadku společnosti mluvil o posilování „ostrovů pozitivní deviace“, lokálních společenství výkonností výrazně převyšujících průměr. Což je téma, k němuž se pravidelně vrací po celou dobu v politice. Mluvil o něm i při své inauguraci ve Vladislavském sále na Pražském hradě před pěti lety.
Ve Výzkumném ústavu ekonomiky dostal po kritickém článku a následném vystoupení v televizi padáka. Z komunistické strany, kam vstoupil v době Pražského jara v roce 1968, ho vyhodili v roce 1970 po vojenské intervenci SSSR a jeho spojenců do Československa.
Ale kritický text o situaci v zemi pomohl Zemanovi v listopadu 1989 dostat se na tribunu na pražské Letné, kde mohl oslovit několik stovek tisíc lidí.
Samotář s knížkou
Muži, kterého si spolužáci z Kolína pamatovali spíš jako samotáře s knížkou, který vyrůstal jen s maminkou učitelkou, se otevřela cesta do vysoké politiky. „S nikým jsem se moc nekamarádil, do žádné party jsem nechodil,“ napsal Zeman ve svých pamětech. Problémy měl, i když chtěl jít na vysokou školu. V referátu totiž zmínil, že nejlepší knihou Karla Čapka byly Hovory s TGM.
Po pádu komunistického režimu byl kooptován do Federálního shromáždění za Občanské fórum. Později byl krátce v Občanském hnutí a poté v klubu poslanců sociálně demokratické orientace. Ač se původně označoval za liberála, zamířil tedy do ČSSD, jejíž podobu výrazně proměnil. A ovlivňuje ji dosud, i když už přes deset let není jejím členem.
Do čela ČSSD se Zeman dostal v roce 1993 jako představitel radikálnějšího proudu, který hlásal, že půjde vládě „po krku“. Výrazně mu tehdy pomohl mladý sociální demokrat Stanislav Gross, pozdější ministr vnitra v Zemanově vládě a později i premiér. Ale zároveň představitel stranického křídla, se kterým Zeman a jeho lidé v ČSSD bojovali o vliv. Preference sociálních demokratů se ovšem Zemanovi podařilo vytáhnout ze 6,53 procenta v roce 1992 až na 32,31 procenta v roce 1998.
Ve stejném roce, kdy se stal předsedou sociální demokracie, se Zeman i podruhé oženil. Vzal si svoji asistentku Ivanu, s níž má dceru Kateřinu. Zemanova současná žena kvůli němu přerušila studia v Brně, jela do Prahy a získala místo jeho sekretářky a poté i jeho srdce. To měl již současný prezident za sebou manželství se spolužačkou Blankou ze střední školy, s níž má syna Davida, který je lékařem v Ostravě.
Šel Klausově vládě po krku, skončilo to opoziční smlouvou
Pravici Zeman vyčítal spálenou zemi a legitimace svých spolustraníků chtěl vázat do kůže členů ODS. Ač šel Klausově vládě „po krku“, po volbách v roce 1996 mu to nebránilo, aby se s tehdejším šéfem ODS domluvil na toleranci Klausova kabinetu, za což Zeman získal post předsedy Sněmovny. Už to bylo zárodkem budoucí opoziční smlouvy mezi ČSSD a ODS po volbách v roce 1998 a pokusu dvou tehdy dominantních stran vymazat politickou konkurenci změnou volebních pravidel.
Již volební úspěch v roce 1996 ale pomohl ke vzniku dlouholetého spojenectví Zemana s bývalým komunistickým aparátčíkem Miroslavem Šloufem. Byl to on, kdo vymyslel autobus Zemák, s nímž Zeman úspěšně křižoval republiku.
Šlouf byl pak i šéfem Zemanových poradců v době, kdy byl premiérem za éry opoziční smlouvy. A byly s ním spojeny takové špinavosti, jako když v týmu premiérových poradců vznikal hanopis vůči vnitrostranické oponentce Petře Buzkové. Tato aféra podle jejích iniciál dostala název kauza Olovo.
Rovněž v temné éře opoziční smlouvy byly pořízeny policejní odposlechy Šloufa a později zavražděného mafiána Františka Mrázka, jemuž Šlouf sliboval pomoc se státními zakázkami. A později byl Šlouf u toho, když se Zeman pokoušel dostat na Hrad.
Neúspěšně v roce 2003, úspěšně o deset let později, když ho pak od Zemana odstavili ti, kteří se k němu připojili později - dnešní hradní kancléř Vratislav Mynář a poradce Martin Nejedlý s nejasnými, nejspíš nejen podnikatelskými vazbami v Rusku. Ve své knize Jak se dobývá Hrad pak Šlouf Zemana zhodnotil slovy: „Jeho sebezničující vlastností je velmi nízká, prakticky nulová sociální inteligence.“
Ale zpět k éře opoziční smlouvy. Vygradovaly za ní Zemanovy negativní vztahy k novinářům a pak už se nezlepšily. Novináři totiž poukazovali na všechny skandály tehdejšího premiéra i jeho blízkého okolí.
V éře opoziční smlouvy ovšem také Zemanova menšinová vláda skoncovala s „bankovním socialismem“ a prodala státní podíly v České spořitelně, ČSOB či v Komerční bance. Za své vlády také Zeman přivedl do svého rodného Kolína japonsko-francouzskou automobilku TPCA. A jedna z jeho světlejších chvil v pozici premiéra byla, když po útoku al-Káidy na newyorská dvojčata řekl, že s teroristy se nevyjednává, ale bojuje.
Střet se Špidlou
Když v roce 2001 ukázal Zeman jako na svého nástupce v čele ČSSD na Vladimíra Špidlu, doprovodil to dosti zvláštním výrokem. „Je to člověk s nejmenším deficitem inteligence, kterého můžu nabídnout,“ řekl Zeman.
Špidla se pak distancoval od Zemanovy opoziční smlouvy s ODS, vyhrál volby a v roce 2003 se postaral i s dalšími poslanci ČSSD o to, že ze Zemana se ještě tehdy nestal nový prezident, ale na deset let důchodce na Vysočině ostřelující šéfy ČSSD ostrými vzkazy a podkopávající pozici vlastní strany.
Zemanovi spojenci tvrdí, že právě to, co se stalo na Hradě v roce 2003, může za napjaté vztahy mezi mnoha lidmi, kteří o sobě tvrdí, že jsou sociální demokraté. Špidla ale před pár lety řekl, že první velký podraz ze strany Zemana se odehrál již v éře opoziční smlouvy, když ho premiér schválně obešel, protože byl Špidla proti bombardování Jugoslávie.
„Musel jsem tehdy odjet do Paříže na jednání OECD. Teď s odstupem si myslím, že mě tam poslali schválně,“ popsal to Špidla v dokumentu Expremiéři, který vysílala Česká televize. Když se vrátil, zuřil a požadoval vyhazov ministra zahraničí Jana Kavana.
Sociální demokracii Zeman opustil v roce 2007 po konfliktu s Jiřím Paroubkem kvůli kauze smlouvy s právníkem Zdeňkem Altnerem, který pomohl ČSSD získat zpět Lidový dům. Dodnes trápí stranu obří dluh kvůli nevýhodně sepsané smlouvě za Zemanovy éry. Vnitřní spory v ČSSD pak premiérovi Mirku Topolánkovi z ODS pomohly získat dva přeběhlíky ze sociální demokracie, kteří umožnili, aby jeho vláda získala důvěru.
To už ale přátelé Miloše Zemana pracovali na tom, aby ho dokázali vrátit do nejvyšší politiky. Se Stranou práv občanů Zemanovci se to ještě nepovedlo, ale v přímé volbě hlavy státu v roce 2013 už ano. Brzy po svém nástupu dal najevo, že se nespokojí jen s rolí kladeče věnců. Ignoroval existující většinu ve Sněmovně a jmenoval „svoji“ vládu vedenou Jiřím Rusnokem, která pak nezískala důvěru.
Nepřítel Sobotka, přítel Babiš
Do křížku se dostal s šéfem ČSSD Bohuslavem Sobotkou, se kterým měl nevyřízené účty z hradní volby v roce 2003. A Zemanovi spojenci ve straně již den po Sobotkově vítězství ve volbách usilovali o jeho svržení. Nakonec Sobotka rezignoval na post šéfa ČSSD sám až loni, po sporech s koaličním partnerem, hnutím ANO, ještě před volbami.
„Já vím, že se občas tvrdí, že existuje jakýsi pakt mezi Andrejem Babišem a mnou. Žádný pakt reálně neexistuje. My se v něčem shodujeme, v něčem lišíme,“ řekl minulý týden Zeman v televizi Barrandov. Nejprve Babiš a tento týden i hnutí ANO podpořily Zemana před druhým kolem volby prezidenta a Zeman naopak řekl, že i podruhé jmenuje Babiše premiérem, ač nemá ve Sněmovně zajištěnou většinu.
Hned po svém nástupu na Hrad Zeman nechal vyvěsit vlajku Evropské unie, ale během pěti let na Hradě ochladl jeho kladný vztah k přijetí eura kvůli Řecku a jedním z jeho spojenců se stalo hnutí SPD požadující odchod z Evropské unie.
Postavil se také v Česku do čela bojovníků proti přijímání migrantů směřujících do Evropy. V den sametové revoluce 17. listopadu 2015 vystoupil dokonce na Albertově na demonstraci Bloku proti islámu po boku Martina Konvičky. „Tahle země je naše. A tahle země není a ani nemůže být pro všechny,“ prohlásil.
Jak v Číně stabilizují společnost
Zeman hlásá, aby česká zahraniční politika byla politikou všech azimutů. Což prakticky vypadá tak, že projevuje náklonnost k režimům v Rusku a Číně. Při návštěvě Číny mluvil o tom, že se tam přijel učit, jak „stabilizovat společnost“.
A vůči Rusku je jedním z propagátorů zrušení sankcí, které byly na režim Vladimira Putina uvaleny po ruské anexi Krymu v rozporu s mezinárodním právem. Loni při vystoupení ve Štrasburku před Parlamentním shromážděním Rady Evropy dokonce označil anexi Krymu za „fait accompli“, tedy za hotovou věc a Ukrajina by se podle něj s Moskvou mohla dohodnout na kompenzaci v penězích či v ropě a plynu.
Ačkoli při nástupu do funkce Zeman říkal, že nebude dávat žádné milosti, omilostnil v květnu 2017 nájemného vraha Jiřího Kajínka po 23 letech, které strávil ve vězení.
A zatímco mu při jízdách po republice aplaudují jeho příznivci, Zeman jako by si liboval v tom, když dokáže naštvat své oponenty. Jako když v lednu 2015 na fóru k holocaustu prohlásil, že „jeden z největších českých novinářů Ferdinand Peroutka uveřejnil v prestižním časopise Přítomnost článek s titulkem Hitler je gentleman“. Takový článek ale Peroutka nikdy nenapsal, a tak se na Hradě dosud nenašel.
Když nedávno o vůdci Pražského jara Alexandru Dubčekovi řekl, že patří mezi ty, kdo se „podělali strachy“, nelíbilo se to ani Zemanovu spojenci Babišovi.
A kritice Zeman čelí i za okruh nejbližších spolupracovníků. Za kancléře Vratislava Mynáře bez prověrky a ekonomického poradce Martina Nejedlého s nejasnými vazbami v Rusku. „Ani jeden z těchto dvou lidí není trestně stíhán. Není samozřejmě odsouzen a nebylo vůči němu vzneseno žádné obvinění. Tak proč bych se jich zbavoval?“ odbývá všechny námitky proti nim Zeman.
Voliči měli v rukou, zda mu svěří post prezidenta na dalších pět let, nebo ho pošlou, tentokrát už definitivně, do penze na Vysočinu, kde si bude moci číst své oblíbené knížky. I o britském politikovi Winstonu Churchillovi, kterého Miloš Zeman tolik obdivuje. Většina voličů si vybrala první variantu, dalších pět let pro Zemana jako prezidenta.
